DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Publikované články

 

 Časopis Aromaterapie Zima 2004

  

                                                                Aromaterapie

nás vrací k přirozenosti

                                                 MUDr. Vladimíra Obdržálková

 

Matka čtyř! synů a lékařka, která se nespokojila s cestou, kterou vyšlapala oficiální medicína - ve zdejších vodách stále velmi „vzácný druh”. Nejkrásnější na tom, je, že MUDr. VLADIMÍRU OBDRŽÁLKOVOU přírodním směrem ji postrčily právě její děti a zkušenosti z vlastních porodů. A jak jinak, postrčily ji také k aromaterapii - vůně ji už řadu let věrně provází  profesním i osobním životem.

Klasická medicína
nemá odpovědi na vše   

Na počátku mé cesty holistického přístupu k člověku a ke zdraví byly jako u spousty jiných lidí vlastní zdravotní potíže, konkrétně nepříjemný a bolestný zážitek z prvního porodu. A protože klasická medicína nedokázala nabídnout uspokojivé odpovědi na moje otázky, ani uspokojivá řešení, začala jsem hledat pomoc sama.

Tehdy jsem se poprvé setkala s aroma-terapií, homeopatií, jógou a jinými celostními přístupy k člověku a úspěšně je aplikovala sama na sobě při mém druhém porodu. Potom jsem jakoby náhodou začala potkávat lidi, kteří mě po mé životní cestě vedli dál. Následovalo několikaleté studium homeopatie, kterou již tři roky praktikuji v mé skromné homeopatické praxi.

Ale protože každý člověk je jedinečná bytost s jedinečnými potřebami v daném čase, využívám i jiné postupy, které kromě terapeutického účinku pomáhají člověku aktivovat jeho vlastní životní sílu. Pomáhají  mu pochopit, jaké poselství mu jeho fyzické, psychické či vztahové problémy přináší. To znamená, že využívám širokých možností homeopatie i psychosomatické medicíny. Někdy doporučím vonné oleje, jindy zase pohybovou aktivitu, třeba ve formě vodní- ho cvičení či chůze (Pozn. red.: paní doktorka je také týmovou lékařskou brněnského aquaerobiku - viz Aromaterapie,2/04) nebo se učíme relaxovat. Téměř vždy se snažíme najít cestu sami k sobě, k sebepřijetí. Abychom to dokázali, učíme se být vnímaví nejen ke svému tělu a duši, ale i k druhým lidem a svému okolí.

Uvolnit tělo,
otevřít srdce...

Právě aromaterapie je nám při tomto hledání velkým pomocníkem. Vrací nás k  přirozenosti, kultivuje a znovu otvírá jeden z našich smyslů, který nás uvádí na tento svět těsně po narození. Proto i při svých setkáváních s klienty ráda používám vonné oleje do aromalampy, zejména levanduli, meduňku a jasmín, protože dokáží uvolnit tělo, otevřít srdce a najít cestu k duši.

V současné době se však více než individuálnímu poradenství věnuji práci s těhotnými maminkami jako dula (více www.rodina.cz/duly). Právě období těhotenství a porodu poskytují široké pole pro použití vonných olejů. Na toto téma bylo publikováno mnoho odborných článků a knih a tak pro současné i  nastávající maminky mám jedno prosté doporučení - v těhotenství se učte být vnímavé a citlivé ke všem vjemům, které k vám přichází, učte se číst své pocity a přírodními vůněmi hýčkejte svůj čich, samozřejmě v rozumné míře. Umožníte tak miminku rozeznat vaši přirozenou vůni a navázat intimní vazbu ihned po porodu a v prvních dnech života.

S aromalampou
nejen o Vánocích

Vonné oleje také hojně používám  pro své osobní i rodinné potřeby. Zřejmě poznamenaná homeopatickým přístupem raději sahám po jednotlivých silicích. Zejména po uspěchaných dnech večer doma voní olej z levandule, meduňky nebo růžového dřeva. V období podzimních plískanic nebo předjaří ráda kápnu do aromalampy oleje z citrusových plodů - grapefruit, mandarinku, citron, nebo rozmarýn. V případě viróz a nachlazení hledáme oporu ve vůni šalvěje a tymiánu. A čas předvánoční a vánoční si bez vůní ani nedokážeme představit. Vánoce máme spojeny s vůní santalu, ylang-ylangu, skořice nebo jehličnanů. V této době pro vytvoření příjemné atmosféry také ráda používám směsi, obzvláště oblíbenou máme Vánoční extra 365. A když se v prostoru domova vznáší některá z těchto příjemných vůní, ten tam je předvánoční stres a shon.

Stres v tomto čase, ale i kdykoliv jindy, je jen produktem našich postojů a stanovených priorit. A pokud jsme schopni přistupovat ke všedním činnostem jako je úklid, pečení a vaření s láskou a hlubokou smysluplností, dokážeme pocítit i jemnější vibrace krásného období kolem zimního slunovratu a narození Krista.

Proto všem ženám, obzvláště v tomto období, přeji:

f Aby dokázaly nalézat hlubší smysl  své práce a konání a dařilo se jim vše dělat s láskou.

f Aby nezapomínaly - rozdávat pohodu  může jen ten, kdo ji sám má dostatek a umí  ji načerpat. Aby ani před Vánocemi nezapomínaly samy na sebe a za přítomnosti příjemných vůní relaxovaly způsobem, který je baví.

f Aby při vánočních nákupech nezapomněly na to, že dávání a obdarovávání je kouzelné zejména v myšlence a v úmyslu s jakým věci dáváme, bez ohledu na cenu a množství darů.

 

A protože konec roku a čas vánoční bývá naplněn spoustou přání a předsevzetí, tak i já vyslovím jedno ze svých přání: Přeji aromaterapii nejen v příštím roce, ale hlavně v co nejbližší budoucnosti, aby se stala přirozenou součástí našeho života a přírodní vůně nás přivedly zpět k naší duši a k přírodě, od kterých jsme se tak vzdálili.

 

 

 

 

 

 

Časopis Aromaterapie Jaro 2006 

                                                                 Vše o dulách

              aneb rodit děti může být radost!

Rozhovor s dulou MUDr. Vladimírou Obdržálkovou

 „Mít u porodu dulu“ je Spojených Státech téměř módní záležitostí. Nejznámější studie (M. Klaus a J. Kennell, 1993) uvádí, že díky dulám se snižuje počet císařských řezů o 50 %, délka první porodní doby o 25 %, použití oxytocinu o 40 %, užívání léků proti bolestem o 30 %,  použití kleští o 40 % a epidurálních anestezií o 60 %.

 

Paní doktorko, kdo je vlastně dula a jakou úlohu zastává u porodu?

                    Dula je speciálně vyškolená žena, která poskytuje zejména psychickou a emocionální podporu těhotné a rodící ženě a celé její rodině. Citlivým způsobem doprovází ženu i jejího partnera v průběhu porodu. Pomáhá empatickým přístupem, vlídným slovem a něžným dotekem.
U nastávající maminky podporuje důvěru v její vlastní síly a ve schopnost přirozeně porodit. Přestože nečiní lékařská rozhodnutí a nezasahuje do kompetencí zdravotníků, je obeznámena s běžnými lékařskými procedurami, vysvětluje je rodičům a pomáhá jim zorientovat se v dané situaci. Zná povahu maminky, její potřeby a přání, proto pokud je třeba, pomáhá vytvořit „komunikační most“ mezi ní a zdravotnickým personálem. Při porodu se snaží vytvořit prostředí,
ve kterém se rodící žena cítí bezpečně, může se uvolnit a plně soustředit na svůj porod.

…ale působnost duly se asi nevztahuje jen na samotný porod?

                    Pokud o to těhotná žena stojí, může být dula její průvodkyní nejen při porodu, ale i po dobu celého těhotenství a v šestinedělí. Nastávající maminky často potřebují někoho s kým by „jen“ sdílely své pocity, radosti a strasti. Dula tak doplňuje práci lékařů a porodních asistentek v oblasti individuálního přístupu a komunikace. Kromě psychické podpory může poskytovat i rady týkající se životosprávy v těhotenství, podílet se na přípravě porodního plánu a nastávající mamince pomáhat naplnit individuální představu porodu. Později ji může být také oporou a rádkyní při kojení a péči
o novorozence.

Jak dlouho jste dulou a co bylo prvním impulsem k tomuto rozhodnutí? 

                    Dulou jsem téměř tři roky. Ale už před tím, než jsem dala své práci „dulí“ oficiální podobu, jsem se snažila, hlavně radou, pomáhat kamarádkám, známým i neznámým maminkám, které se na mně obrátily. Díky svým vlastním porodům - od klasicky lékařského, přes přirozený porod do vody až k přirozenému porodu doma - jsem nasbírala spoustu zkušeností. Řekla jsem si, že by mohly být užitečné i ostatním ženám. A to byl hlavní důvod, proč  jsem se rozhodla přihlásit do kurzu pro duly.

Nakolik jsou duly vyhledávané ve světě a nakolik u nás v České republice?

        V Česku dula u porodu zatím není takovou samozřejmostí jako v některých zemích na západ od nás. Nicméně dulí hnutí se pod vedením České asociace dul velice významně
a dynamicky rozvíjí. S rostoucí informovaností a uvědoměním maminek se poptávka po těchto službách neustále zvyšuje. Na přítomnost dul v porodnicích si postupně zvyká i zdravotnický personál. Patrné je to zejména ve větších městech. Ale s rostoucím počtem dul v jednotlivých regionech tento trend postupně proniká i do menších měst. 

Kde získá dula svou kvalifikaci?

                    Jak už jsem uvedla, v čele celého dulího hnutí  u nás je Česká asociace dul v Praze.
Ta také organizuje kurzy pro začínající duly, zajišťuje následné vzdělávání už praktikujících dul
a stará se o osvětu a medializaci práce dul. V čele asociace je několik vynikajících, pracovitých, zkušených a osvícených žen, které rozvoji tohoto hnutí věnují hodně energie a času.

Jak si nastávající maminka může tyto služby domluvit a s jakou finanční částkou by asi měla počítat?

                    Nejjednodušší je navštívit internetové stránky České asociace dul na adrese www.duly.cz. Zde najdete seznam dul a kompletní informace o aktivitách asociace. Finanční podmínky jsou

u každé duly individuální. Alespoň orientačně mohu uvést, že přípravná setkání se pohybují v řádu set Kč za schůzku, doprovod k porodu v řádu tisíc Kč, maximálně však 5000 Kč.

Využívají duly také aromaterapii?

                    Samozřejmě, pokud je dula v této oblasti odborně vzdělaná, využívá ku prospěchu maminek i miminek různé přírodní metody, tedy i aromaterapii. Já sama v potřebných situacích využívám zejména aromaterapii a homeopatii. Kromě přípravků jiných firem maminkám ráda doporučuji právě preparáty Original ATOK a 365. Nejčastěji jsou to éterické oleje do aromalampy, ať už na podporu psychiky v těhotenství nebo při drobných zdravotních potížích. Mezi nejoblíbenější patří například éterické oleje levandule, citronu, růže nebo meduňky. Mnoho žen používá aromaprodukty také k automasážím během těhotenství. Nejčastěji pak k jemným masážím břicha, kde se osvědčují například masážní oleje s přídavkem levandule, citronu nebo mandarinky. Důležité jsou také pravidelné masáže hráze před porodem. Z preparátů Original ATOK se pro tyto potřeby dobře osvědčuje speciální balzám Intisan.

Čtenáři si vás možná pamatují z článku „Aromaterapie nás vrací k přirozenosti“,  který vyšel před rokem. Tehdy jsme uváděli, že jste matka čtyř synů. Nedávno se ale vaše rodina rozrostla o pátého syna... Vypadá to, že rodit děti (syny) je pro vás zkrátka radost!

                    Určitě jsou ženy, které od přírody tento dar dostaly, ale u mně to tak úplně nebylo. První porod jsem coby klasicky vzdělaná lékařka prožila jako konvenční lékařskou záležitost se spoustou bolesti, utrpení, bezohledného zacházení a konečného pocitu ponížení. Proto jsem ve druhém těhotenství začala cvičit gravidjógu, začala se zajímat o homeopatii a jiné přírodní metody, které by mi mohly u druhého porodu pomoci. A vlastně to byl začátek mé duchovní cesty. Každé z mých dalších dětí mě pak na této cestě nesmírně obohatilo.

Blíží se Velikonoce. V rodině s tolika dětmi jako je ta vaše musejí být asi obzvláště veselé?  

                    Naše rodina prožívá  Velikonoce především jako křesťanský svátek v celé jeho duchovní hloubce, ale zároveň také jako velikou oslavu příchodu jara, protože žijeme v okrajové části města v těsném spojení s přírodou a v naší obci jsou stále živé lidové tradice. Jak už víte, je v naší rodině převaha mužů, proto chystám na pondělí velikonoční vajíčka batikovaná v cibulových slupkách a pestré mašle na tatary, které si chlapi každý rok vlastnoručně pletou. A po Velikonocích hledám recepty na pokrmy z vajec, kterých se vždycky sejde požehnaně. Velikonoce jsou pro nás svátkem znovuzrození v jeho mnohých podobách.

Děkuji za rozhovor a přeji aby i vaše letošní Velikonoce byly plné pohody a dětského smíchu.

Jana Chrástecká

 

 

 

 

Příspěvek na Konferenci porodních asistentek Zlín 2007

 

 

PRACUJI JAKO DULA

 

      Dobrý den vážené dámy a vážení pánové,

      jmenuji se Vladimíra Obdržálková a tři roky pracuji jako dula. K této práci  mě přivedly vlastně  moje děti. Mých pět synů mi totiž přineslo nesmírné bohatství v podobě životních zkušeností a prožitků, od  traumatického klasického lékařsky vedeného porodu až po přirozený porod doma. Tyto zkušenosti jsem se rozhodla, zaštítěna odbornými znalostmi, využít při pomoci ženám na jejich životní cestě za ženstvím a mateřstvím. A na  tuto cestu bezpochyby těhotenství, porod a péče o dítě patří.

     V první části svého asi 15 min. příspěvku vás seznámím s prací duly ve vztahu k těhotným ženám a ve druhé části pohovořím o dalším možném poli dulího působení a to spolupráci s porodními asistentkami na humanizaci prostředí na porodním sále.

 

Práce s těhotnými ženami

     Jak už řekla Barbora Tomanová, dula poskytuje zejména psychickou, emocionální i fyzickou podporu těhotné ženě a její rodině během těhotenství, porodu a šestinedělí. Konkrétní důvody , proč ženy využily mých služeb, byly převážně tyto:

-          si přály prožít přirozený porod v jeho celistvosti a hluboké intuitivní podstatě

-          jejichž představa o vlastním porodu a péči o dítě po porodu vybočovala z rámce rutinních postupů prováděných v porodnicích a na odd.šestinedělí

-          chtěly prožít porod jinde než v porodnici, tzn. chtěly porodit doma

-          hledaly individuální , intimnější přístup v přípravě  na porod, popř. chtěly rozšířit či upřesnit informace získané v předporodním kurzu

-          po negativních zkušenostech z předchozího porodu se chtěly na další porod lépe a důkladněji připravit a chtěly najít způsob efektivní komunikace se zdravotnickým personálem

-          potřebovaly sebereflexi negativního zážitku z porodu

 Převažující způsob vyhledání kontaktu byly internetové stránky ČAD a dále také osobní doporučení ženy, která už služeb duly využila.

      Konkrétní podoba spolupráce vyplyne z požadavků a představ klientky. Na první seznamovací schůzce, která většinou proběhne v prostředí, které si žena sama zvolí, dojde ke sjednocení představ a požadavků klientky s možnostmi a službami, které mohu jako dula v aktuální situaci nabídnout. Moje podpora a pomoc těhotné ženě by měla být podle její zakázky maximální a pokud nejsem schopna její požadavky zajistit, hledáme jiné uspokojivé řešení, které klientce bude vyhovovat.

Tady nebo následně po schůzce se  žena rozhodne, zda budeme dále spolupracovat nebo využije jiných možností řešení své situace.

   Pro ženy, které hledají individuální přístup v přípravě na porod mám vypracovaný rámcový program, který je sestaven do tří setkání během těhotenství. Tento program jsem nazvala

 

INDIVIDUÁLNÍ PŘÍPRAVA MAMINEK  A TATÍNKŮ KE ZDRAVÉMU TĚHOTENSTVÍ, PŘIROZENÉMU  PORODU A ZODPOVĚDNÉMU RODIČOVSTVÍ

1.schůzka – co můžeme udělat pro zdravé a spokojené v těhotenství – na přelomu 1. a 2. trimestru                                                                             

-          co maminka očekává, jaké jsou její představy, co může dula nabídnout (jestli nastaly nějaké změny od první schůzky)

-          co to je přirozený porod a jeho pozitiva pro maminku a miminko

-          přirozená péče v těhotenství , přírodní metody v péči o zdraví v těhotenství

-          sebepéče v průběhu těhotenství- pohyb, dýchání, relaxace, hudba, hygiena, stravování

      -     doporučená literatura (pokud o ni klientka stojí)

 

2. schůzka – co můžeme dělat pro klidný porod, klidnou maminku a spokojené miminko,

            které se pokud možno účastní i tatínci- kolem 30. týdne těhotenství

-          průběh porodu – známky blížícího se začátku porodu, známky začínajícího porodu, fáze porodu

-          výběr místa porodu  podle představ maminky, výběr porodnice , doporučení osobní návštěvy porodnice ještě před porodem, anamnestický dotazník

-          porodní plán pro porodní sál i oddělení šestinedělí

-          úlevové techniky pro snadnější zvládnutí porodu

-          úloha tatínka u porodu

-          úloha duly u porodu

-          přirozená příprava na porod- masáž hráze, bylinné čaje

 

3. schůzka – miminko  je na světě, jak na to, abychom byli v pohodě – kolem 35.týdne

            těhotenství

-          časná poporodní péče, význam neodlučitelnosti matky a dítěte po porodu

-          kojení – význam, přírodní prostředky pomáhající při laktaci, polohy kojení

-          péče o novorozence- ekologické postupy v péči o dítě, nošení, šátkování, koupání, masáže, pomoc rodiny a tatínka

 

     Počet schůzek přípravy na porod není definitivní, jejich počet si stanoví klientka sama. Může  jich být méně, ale i více podle její potřeby. Jako velmi užitečnou považuji teoretickou přípravu na kojení a péči o miminko ještě před porodem, protože potom nejsou maminky vlastní praxí po porodu tak zaskočeny a dezorientovány. Mnohdy je ale tato  fáze přípravy těhotnými ženami podceňována., protože za prioritu v tomto období považují porod.  Po celou dobu setkávání s klientkou se kromě této odborné přípravy snažím ženu podpořit v nalezení důvěry ve své vlastní schopnosti porodit dítě, ale také v přijetí vlastní zodpovědnosti za porod svého dítěte. Snažím se probudit  v ženách schopnost naslouchat svému tělu a jeho potřebám a potřebám svého dítěte, vytvořit a prožít pocit sounáležitosti a jednoty s dítětem, které nosí, což považuji za důležitou součást přípravy na porod a mateřství.

      Pokud se žena rozhodne pro doprovod k porodu, je nanejvýš vhodné, aby alespoň jedna schůzka proběhla v jejím domácím prostředí. Hlavně také z praktických důvodů, abych jako doprovod znala cestu a abych se obeznámila např. s prostorovým uspořádáním bytu, kde budeme s nejvyšší pravděpodobností trávit část porodu.

      Přítomnost tatínků v předporodní přípravě je samozřejmě velmi užitečná a tatínky v účasti na ní podporuji.´Pprotože pokud otcové pochopí svoji úlohu v celém porodním procesu, najdou svoje místo a vyjasní si, co je od nich očekáváno, najdou správnou míru angažovanosti a projdou porodním procesem s pocitem užitečnosti a sounáležitosti, jak s rodící ženou, tak s ostatními doprovázejícími osobami.

     Ať už klientku k porodu doprovázím či nikoliv, nabízím ženám tzv. pohotovost na telefonu. Tuto služby přijímají ženy velice vděčně. Jedná se o možnost telefonické konzultace možného začátku porodu a případného načasování odjezdu do porodnice. Tady se snažím zhodnotit zevní projevy možného počátku porodu, ale hlavně se snažím klientku podpořit ve vnímání svých vlastních pocitů a napojení na vlastní intuici, které vedou k vlastnímu rozhodnutí o dalším konání.   Tato služba přináší klientkám pocit uklidnění, obzvláště v případě, pokud ještě nerodily.

     Postup při doprovodu k porodu plánujeme podle přání klientky a technických možností, např. podle místa bydliště a zamýšleného místa porodu. Většinou se s maminkami setkávám v jejich domácím prostředí, kde trávíme určitou část první doby porodní. Odjezd do porodnice načasujeme jednak podle známek pokračujícího porodu a také podle pocitů a přání rodící ženy.

     Po příjezdu do porodnice se snažíme zejména o vytvoření klidného prostředí, kde se rodící žena cítí bezpečně a není zbytečně vyrušována z koncentrace na samotný porodní proces. Někdy je ale obtížné tyto podmínky zajistit, zejména kvůli zaběhaným rutinním postupům personálu na porodním sále a neochotě individuálně změnit způsob práce a způsob přístupu k rodící žene podle jejích potřeb.

      Mezi rušivé faktory, které nejčastěji klientky uvádějí , ať už doprovod duly u porodu měli či nikoliv jsou hlavně:

-          anonymita doprovázejícího personálu – absence osobního představení se, někde   

-          dokonce i viditelných vizitek

-          narušování porodního procesu zásahy, které v daném okamžiku nebyly pro plynulý průběh porodu podstatné

-          nerespektování soukromí a intimity porodního děje a jeho osobního významu pro rodící se rodiče

-          provedení zákroku bez informovaného souhlasu rodící ženy

-          nedostatečné vysvětlení prováděných vyšetření

-          názorová nejednotnost zdravotnického personálu a její vliv na vzrůstající napětí a zmatek u rodící ženy

-          nejistota, na koho v porodnici narazí

     V průběhu porodu se snažím rodiče podpořit v realizaci jejich představ a přání podle porodního plánu, pokud to situace a vývoj porodu dovolují nebo nalézt jiné řešení, které se jeví jako ještě vhodnější v dané situaci – týká se např. aktivit v první době porodní nebo výběru porodní polohy. Je velice vhodné, aby se těhotná žena s různými způsoby úlevových technik seznámila už v těhotenství a už tady s nimi začala pracovat.

Mezi praktiky, které s maminkami úspěšně používáme patří zejména  různé způsoby vizualizace, kdy žena mentálně pracuje s různými představami a pomáhá tak usměrnit proud energie žádoucím směrem a mentálně nebrání postupu porodu.

Další účinnou technikou je vokalizace, které s maminkami říkáme porodní zpívání. Vyzpívávání hlásky A v hlubokém tónu při výdechu při prodýchávání kontrakcí velice účinně uvolňuje oblast pánve a dolního děložního segmentu, pomáhá celkovému uvolnění rodící ženy a jejímu napojení na vlastní intuici.

Dalším faktorem, který pomáhá ženě úspěšně zvládnout porod je vědomí mentálního spojení s přicházejícím dítětem a spojení jejich sil ve společném úsilí.

Dále také využíváme masáže ke zvládání a usměrnění děložních kontrakcí.  Na počátku porodu většinou jemnější, s postupujícím porodem pevnější  a tlakovější.

    Po porodu setrvávám s rodinou na porodním sále v jejich blízkosti  a podle potřeby rodičů se ještě případně přesouváme na odd. šestinedělí , kde mohu být k dispozici např. při  pomoci s kojením.  Je to jakési přirozené pokračování porodního procesu a pro matku je jednodušší v této situaci přijímat informace od známé osoby.

     Na oddělení šestinedělí, pokud si to klientka přeje,  se většinou setkáme ještě jednou, a projdeme znovu celý porod. Tato sebereflexe porodu je pro ženy velice cenná a užitečná, ať už porod proběhl podle představ ženy nebo nikoliv. Potřebují o svých pocitech ať pozitivních či negativních s někým hovořit, vnitřně je zpracovat, utřídit si je, znovu zhodnotit situace, kterými v průběhu porodu prošly, doplnit celkovou mozaiku toho, co se v průběhu jejich porodu událo. Podle výpovědí  maminek, které nespolupracovaly s dulou nebo neměly jinou možnost způsobu zpracování porodu a tuto potřebu pociťovaly, jim velmi chyběla psychická podpora a duševní péče na oddělení šestinedělí. Svoje nezpracované pocity si musely sebou odnést do domácího prostředí a samy následně hledat cestu řešení. V této době však v nich narůstala mentální tenze, pocity nespokojenosti sami se sebou, pochybnosti o svých schopnostech. Tyto faktory významně ovlivňují jak celkový psychický stav matky, úspěšnost kojení i schopnost postarat se o dítě podle jeho potřeb.

      V období šestinedělí následuje většinou podle přání klientky ještě jedna návštěva, kde prakticky zopakujeme a ukážeme techniku kojení, správné manipulace s dítětem zjm. při nošení a odříhávání, hledáme způsoby, jak dítěti pomoci při kojeneckém nadýmání,  společně s matkou hledáme cestu k pochopení a uspokojení potřeb dítěte. V našich sociokulturních podmínkách podporuji rodiče v rozhodnutí, aby na období šestinedělí uvalili návštěvní embargo pro širokou rodinu a velký okruh přátel. V tomto období potřebuje nová rodina spoustu klidu a času pro sebe, aby se mohly utvořit hluboké vazby mezi členy rodiny a vytvořil se nový rodinný režim právě zrozené rodiny. A v tomto případě je jedno, jestli do rodiny přišlo první dítě, nebo páté. Vždy dochází k přeskupení rodinných pozic a míst jednotlivých členů. Také podporuji rodiče v tom, aby se nebály požádat o pomoc ať duševní či praktickou buď mě jako dulu, nebo kohokoliv jiného, koho si zvolí. A to hlavně proto, aby jejich čas a energie byla věnována hlavně nově rodícím se vztahům a osobním potřebám. Obtížné situace někdy nastávají s babičkami, které samy většinou nemohly zažít situaci přirozeného porodu a přirozené péče o dítě. A pohled na tyto záležitosti se v době jejich produktivního věku diametrálně lišil od nynějších přirozených přístupů. Velmi mě zaujal nápad, který uvedla Elizabeth Geisel ve své knize Slzy po porodu, uspořádat přípravné kurzy pro současné a nastávající babičky dnešní doby, aby mohly být užitečné pomocí, radou a podporou nově zrozené matce a celé rodině. Neboť zdárný a radostný průběh šestinedělí závisí hlavně na podpoře, pomoci, naslouchání a zúčastněnosti blízkých osob.

 

     Kromě těchto služeb se v našich kulturních podmínkách stává dula hlavně společnicí těhotné ženy v tomto velmi významném období jejího života. Je to hlavně žena, která je ji nablízku, která si pro ni udělá čas, je ochotna ji vyslechnout, podpořit, uklidnit, rozptýlit její obavy, strachy a úzkosti. Jejich vztah je spojením ženské energie, která může pomoci ženě splnit její nesmírně důležitý a významný úkol – donosit a porodit dítě, zdárně se o něj postarat nejen fyzicky, ale i psychicky a emocionálně. Může pomoci ženě dozrát v ženu- matku, objevit svoje ženství a mateřství a pochopit jeho nesmírný význam a důležitost pro lidskou společnost.

 

Spolupráce s porodními asistentkami

      Ve druhé časti svého příspěvku bych se ráda zmínila o možnosti využití poznatků z naší terénní práce ve prospěch zkvalitnění prostředí na porodních sálech a oddělení šestinedělí v duchu přirozených porodů a přirozené péče o dítě.

     Před několika lety se podařilo navázat spolupráci s porodními asistentkami na porodním sále v Uherském Hradišti. Na počátku této spolupráce stála instalace porodní vany na porodním sále a počátek porodů do vody v této porodnici.

     V současném systému předporodní a porodní péče chybí kontinuita a návaznost pomáhajících osob, protože o ženu v těhotenství se starají jiní lidé, jiní ji doprovází v průběhu porodu a jiní zase v období těsně po porodu. Dula se tady stává ženě blízkou osobou,  která s ní prochází všemi těmito etapami, vytváří se mezi nimi  vztah, dula zná přání, postoje, strach a úzkosti ženy, zná její socioekonimické a kulturní zázemí. Proto může být pro zdravotnický personál velmi užitečná v nacházení přístupu k ženě přicházející do zdravotnického zařízení. Ovšem za předpokladu, že o její možný přínos někdo z personálu projeví zájem.

       Podle mých zkušeností většinou chybí zpětná vazba  ve vztahu ke zdravotní péči a zdravotníci se nikdy nedoví, s jakými pocity žena prošla porodem, jak se cítí na oddělení šestinedělí a s jakými pocity z nemocnice odešla. A tady, pokud je zájem ze strany zdravotníků, může poskytnout dula užitečné informace zpětné vazby, které získá od svých klientek.

     Se skupinou porodních asistentek se pokoušíme právě tyto poznatky převádět do praxe, aby se podařilo na porodních sálech vytvořit prostředí příznivé pro přirozené porody a přirozenou péči o dítě, aby se zdravotníci a ženy přicházející rodit do nemocnice stávali partnery a ne nadřízenými a podřízenými. Tyto postupy by měly napomoci vytvoření vztahu mezi rodící ženou a personálem, měly by napomoci plynulosti porodního procesu a prohloubení pocitu důvěry.

        Na počátku tohoto vztahu by mělo proběhnout osobní seznámení se a představení se pečující osoby na porodním sále. Anonymita personálu může navodit pocit nejistoty a je ženami negativně vnímána. Aby se mohl vytvořit pocit důvěry a jednotnosti, vítají ženy, pokud  o ně v průběhu porodu pečuje jedna porodní asistentka. Aby nebyl narušována plynulost porodu a žena neustále vytrhována ze svého soustředění, vypracovaly jsme s porodními asistentkami dotazník vstupní anamnézy, který klientka obdrží v rámci předporodní přípravy, vyplní jej v klidu ještě před porodem spolu s některou doprovázející osobou a ten vyplněný odevzdá při příjmu na porodní sál. Případné nejasnosti a dotazy vybaví v rámci administrativy doprovázející osoba a rodící žena se může soustředit na svůj hlavní úkol, tedy na porod.

      Dále také rekapitulujeme některé doprovázené porody a poznatky z nich získané se snažíme využít pro zkvalitnění péče o rodící ženu a dítě. Věřím, že tato spolupráce se bude i nadále rozvíjet ku prospěchu rodících žen a jejich hlubokých zážitků z porodu, ale i ku prospěchu porodních asistentek a jejich uspokojení z náročné práce.

 Na závěr chci poděkovat Barboře Tomanové, že svoji bakalářskou práci věnovala dulám a přispěla tak ke zviditelnění naší práce, kterou se snažíme být užitečné a prospěšné jak nastávajícím maminkám, tak také nápomocné porodním asistentkám a lékařům v hledání individuálního a kvalifikovaného přístupu k ženám, které vyhledají jejich pomoc.

    

 

 

 

 

 

Časopis MIMINKO, z ordinace pediatra 9 2010,

 

                                 Nechtějme být dokonalými rodiči!

 

Vychovávat potomky dnes obnáší mnohem větší starost než dřív, kdy se rodilo jedno dítě z druhým a rodičovství bylo běžnou, spontánní zkušeností, bez tlaku na výkon a úspěch. V současné době nezřídka pozorujeme, že s tím, jak  lidé rodičovství pro jiné cíle dlouho odkládají, snaží se v něm pak naplno „realizovat“. Dětská lékařka Vladimíra Obdržálková z Uherského Hradiště, která se ve své praxi soustředí také na psychické a sociální podmínky důležité pro zdraví dětí, v předporodních kurzech nebo v pozdějších setkáváních se svými klienty hovoří o nebezpečích příliš dokonalého rodičovství:

 

Jste dětská lékařka, usilující o celostní přístup k problematice dětského zdraví.  Co vás k rozšířenému úhlu pohledu přivedlo?

Na počátku stály moje vlastní děti. Jako matka pěti synů jsem hledala odpovědi na otázky, které se týkaly i jejich zdraví a jejich stonání. Postupně jsem začala chápat, že faktorů, které zdraví ovlivňují, je daleko víc než pozorujeme pouze na těle. Že psychiku a prostředí nelze vylučovat. Ostatně to vyplývá i z definice zdraví podle Světové zdravotnické organizace WHO: Zdraví je stav fyzické, psychické a sociální pohody. Postupně jsem pochopila, že rodina je úzce provázaný a neustále se proměňující systém a že děti jsou velmi citlivým indikátorem pozitivních i negativních změn v tomto systému. Začala jsem proto ve své praxi vedle vlastního zdravotního stavu dětí sledovat i možné disharmonie ve zdraví maminek a postupně i v širších rodinných vazbách.

 

Rodičovství přináší nové zkušenosti nejenom v oblasti výchovy dětí, ale také v oblasti seberozvoje rodičů. Nakolik je třeba se s příchodem dítěte soustředit právě také na sebe, na své pocity, možnosti, limity apod.?

Nalezení rovnováhy mezi potřebami a možnostmi rodičů a potřebami a nároky přicházejících dětí považuji za jednu z vůbec nejtěžších, a přitom dost opomíjených, rodičovských úloh. Je důležité, aby rodiče znali svoje sebezáchovné hranice. Jenže to je v dnešní společnosti, která klade důraz hlavně na výkon a soutěž, dost obtížné. Přesto je třeba o vnitřní pravdivost usilovat. Bez ní se totiž snadno ocitneme mimo svoje skutečné pocity, možnosti i potřeby. Překročíme vlastní limity a býváme převálcovaní nároky, které na sebe sami klademe, případně necháme naložit zvenčí. Spousta rodičů už od raného věku dítěte zavalí sebe i dítě spoustou kroužků a organizovaných volnočasových aktivit a nedbají na to, že hlavní přirozenou potřebou dětí předškolního věku je spontánní hra. Já osobně považuji  jakousi férovost, upřímnost či pravdivost dospělých vůči sobě samým za klíčovou. Jen s ní můžeme udržovat jednotu  myšlenek, slov a činů. A předávat našim dětem pravdivý obraz o nás, o nich samých  i o světě  kolem nás. Umožňujeme dětem vnímat pozitivní, ale i negativní stránky života a učíme je, jak se s barvitostí životních situací vyrovnávat.

 

Příliš dokonalí rodiče jsou pro dítě ohrožující. Proč?

Protože dítěti nedávají pravdivý obraz. Nikdo přece není a nebude dokonalý. Můžeme se o to nanejvýš snažit. Jenže oč víc se snažíme, o to větší zklamání obvykle prožíváme. Rodiče perfekcionisté se snaží zajistit svému dítěti ty nejlepší podmínky, a přitom jejich představy vůbec nemusí korespondovat se skutečnými potřebami dítěte. Snaží se vlastním úsilím vytvářet dokonale fungující rodinné prostředí, čímž však zároveň dítěti berou motivaci pro jeho vlastní snažení, pro aktivní přístup a koneckonců i pro vybudování pocitu zodpovědnosti za vlastní činy a chování. Před časem jsme řešili případ téměř roční holčičky, která vykazovala příznaky zpoždění v motorickém vývoji, nelezla, nezkoumala okolí, nestoupala si, jen seděla na jednom místě. Po podrobném prozkoumání situace jsme zjistili, že dítě vlastně vůbec nemá potřebu kamkoliv se přemisťovat, protože rodiče při sebemenším signálu ihned přiskočili a vykonali, cokoliv si děvčátko přálo. Po neurologické stránce bylo dítě zcela v pořádku. Příliš ideální prostředí, které uspokojí každou potřebu dítěte dřív, než si ji dítě stačí uvědomit, nedává možnost zažít a naučit se zvládnout běžnou frustraci, natož větší krize. Bez toho žádná osobnost nemůže vyrůst. Neusilujme proto o rodičovství bez chyb, ale o rodičovství, které se dokáže s každým nedostatkem či problémem nějak poprat.

 

Tomu, co znamená „dost dobré rodičovství“ z pohledu pediatra se v této rubrice budeme věnovat v příštím čísle.

 

 

                                 Problémy těla a psychiky souvisejí

 

Dítě může potkat jen málo horších věcí než dokonalí rodiče, praví s nadsázkou lidové úsloví. Proč? Protože nejlepší je ničitelem dobrého. A dobré bohatě stačí. Termínem „dost dobří rodiče“,  vybavil psychologii britský pediatr  a dětský psychiatr Donald Woods Winnicott. Jde o takovou formu rodičovství, která vytváří pro dítě bezpečné a podpůrné prostředí, v němž se dítě nebojí poznávat a zkoumat svět, zároveň ale není chráněno před běžnými problémy, přiměřenými svému věku. Problémy totiž k životu nerozlučně patří a naše úspěšnost nespočívá v tom, jak se jim umíme vyhýbat, nýbrž jak je umíme řešit. To platí i v rodičovství, tvrdí dětská lékařka Vladimíra Obdržálková z Uherského Hradiště, která se ve své praxi soustředí také na psychické a sociální podmínky důležité pro zdraví dětí. Pořádá speciální kurzy pro rodiče, na kterých se svými klienty hovoří i o nebezpečích příliš dokonalého rodičovství:

 

Rodiče prahnoucí po dokonalosti svým dětem obvykle paradoxně škodí. A tedy stačí, když jsme jen rodiče „dost dobří“. Co si pod tím máme představit?

Nejdůležitější je, abychom byli rodiče bezpodmínečně milující. Tedy abychom přijímali sebe i děti bez podmínek. Takové, jací jsme a jaké jsou. Dítěti je třeba poskytovat pocit bezpečí svou fyzickou i duševní přítomností. A potřeby dítěte je třeba uspokojovat přiměřeně, tedy v souladu s uspokojováním potřeb jejich i našich vlastních. Dětské potřeby mají pochopitelně do určitého věku přednost, protože jsou tzv. neodkladné, když ale dítě povyroste, mělo by se postupně samo učit odkládat své uspokojení a brát ohledy na druhé. S tím souvisí potřeba rodičovské schopnosti vymezovat dítěti bezpečné hranice s přiměřeným poznáváním důsledků jeho činů. Zároveň bychom jako rodiče neměli zapomínat rozvíjet svou schopnost sebereflexe. Uvědomovat si svoje slabiny. Být schopni omluvy a odpouštění.

 

Podobná témata zařazujete do kurzů předporodní přípravy, které pořádáte v Uherském Hradišti. Je o tato obtížná témata mezi rodiči zájem?

To bývá různé. Ti rodiče, kteří chtějí slyšet a chtějí se na rodičovství připravovat, obvykle zájem mají. Vždyť rodičem se člověk nestává automaticky s narozením dítěte, ale až postupně. Mnozí si v předporodním kurzu u prvního dítěte  vůbec  nedokážou představit, co je čeká. Proto přípravu na rodičovství považuji za velmi důležitou, obzvláště pro rodiče, kteří chtějí o těchto věcech přemýšlet včas, aby třeba mohli některé principy začít aplikovat ještě v prenatálním období. Spoustu konkrétních situací ale také řešíme až následně po narození miminka. Teprve, když je na světě, přichází obvykle nejvíce rodičovských nejistot a otázek. Rodiče by s nimi neměli zůstat sami. Nejen psychologové, ale právě i pediatři by dle mého názoru měli být k dispozici. Protože problémy těla a psychiky souvisejí.

 

Kurzy rodičovství jsou výdobytkem moderní doby. Dřívější generace nic podobného neřešily. Nakolik je nutné, aby dnešní rodiče o kvalitě svého výchovného snažení  přemýšleli?

Říká se, že každá doba má svoje děti. Ty dnešní jsou úplně jiné než byli kdysi jejich rodiče a prarodiče. Dnes většinou už z malých dětí vnímáme silné osobnosti. O to silnější bývá i jejich reakce, pokud chování a přístup rodičů není v souladu s jejich potřebami. V poslední době jsem s maminkami například řešily spoustu případů, kdy novorozenci velice negativně a podrážděně reagovali na snahy uměle nastavit intervaly režimu kojení.  Samozřejmě, že i  rodičovský postoj „všichni to zvládli, zvládnu to taky“ je možný, ale vystavujeme se tím několika rizikům: Možná neumožníme skutečný svobodný rozvoj dítěte a násilným směřováním či potlačováním určitých aspektů jeho osobnosti můžeme vytvořit veliký vnitřní tlak v jeho psychice, který se může projevit na jeho zdravotním stavu či v poruchách jeho chování. Možná také nevyužijeme možnosti seberozvoje a hledání cesty k sobě samým. Nejsme-li v souladu se sebou, nedivme se, pokud chybí našim dětem. A to ještě nemluvíme o tom, že v naší rodičovské roli nás významně ovlivňují modely a programy myšlení a chování, které jsme si přinesli ze svých kmenových rodin.

 

Chcete říci, že mnoho lidí řeší nějaká zatížení z vlastního dětství, která mohou jejich rodičovské postoje negativně ovlivňovat…

Je to tak. Proto je nadějné, pokud víme, že  naše původní vklady nejsou trvalé a neměnné. Ty pozitivní můžeme dále upevňovat a rozvíjet a ty  škodlivé můžeme zkusit přepsat či přestavět. Kdo v životě nepoznal lásku, soucit, něžnost, pocit bezpečí, ten neví, jak takové věci vypadají. Přesto je může v sobě zkusit najít, aby je mohl poskytnout svým dětem. A protože to někdy bývá složité a také doba, ve které žijeme je velmi složitá, je naprosto v pořádku, pokud rodiče v případě potřeby požádají o  profesionální pomoc. Jak už jsem říkala, zdraví dětí bývá citlivým indikátorem situace a vztahů v rodině. Mnohdy stačí jen trochu porozumět tomu, co dítě svým chováním či svou nemocí dává najevo. Něco změníme, a nedobrý  stav postupně odezní. Častěji situace takto jednoduchá samozřejmě není, a trvá déle, než věci rozkryjeme. Ale je důležité, že jsme se na cestu chápání věcí v  souvislostech vydali. To samo o sobě přináší velkou úlevu a také naději, že zamotané klubko jednou rozmotáme.